Myšlenka, že se máš milovat, i když nemáš dokonalé tělo, mnohým zní jako klišé. Přirozeně – i my to slyšíme a čteme téměř všude. Pojďme se ale podívat na to matematicky. Kolikrát denně si něco pomyslíš o svém těle? Možná u zrcadla, u fotky nebo když se skláníš pro klíče. A najednou to zazní: „Uf, ty stehna…“, „Kdybych měla hezčí pleť…“, „Kdybych to řekla jinak…“, „Měla jsem jít běhat…“
Takto mluvíme se svým tělem. Neustálé porovnávání, sebekritika, pocit, že nejsme ještě dost, že bychom mohly dělat víc, jednat jinak. Připomíná vám to něco? Možná nějaký „projekt opravy“.
24. července – International Self-Care Day
Tento měsíc, právě 24. července, sme slavili Mezinárodní den péče o sebe. Tento den tu je od toho, abychom si připomněly, že o sebe se máme starat každý den. Nejen když to máme v kalendáři volné nebo když nám dojdou baterky. Péče o sebe není luxus, jak to stále mnohé vnímají. Je to základ. Potřeba. Způsob, jak naplnit svůj vlastní pohár dříve, než naplníme ty ostatní.
Tvé tělo = tvůj domov
Od narození až po poslední nádech je tvoje tělo tím jediným prostorem, ve kterém žiješ nepřetržitě. Není to nepřítel ani projekt. Není to vizitka ani estetický objekt. Je to domov. Místo, ve kterém budeš žít navždy. Dýchá, cítí, nese tvou energii, paměť, radost i bolest. A každý centimetr z něj má svou hodnotu – i když si to právě neuvědomuješ. Nebo i když to neuvědomuješ dlouhé období. Ta hodnota tam ale je – skrytá.
Nejsi na opravu. Jsi na život.
Často k sobě přistupujeme jako k „projektu“: „až zhubnu“, „až se zmenším“, „až se opravím, budu šťastná“. Ale život nezačíná po transformaci. Žiješ už teď. A tvoje tělo je jeho součástí. Možná nenosíš čísla, která bys chtěla. Možná máš strie, jizvy, celulitidu. Ale tvoje tělo každý den dělá neuvěřitelné věci, které si zaslouží vděk.
Věděla jsi, že když se naučíš přijímat své tělo, nebo alespoň respektovat:
-
Snižuješ stres (nenávist k vlastnímu tělu je chronický stresor)
-
Zvyšuješ sebehodnotu (když se přijímáš, nebojuješ sama se sebou)
-
Tělo se ti odmění (spolupráce nahradí odpor)
Self-care není jen wellness
Když mluvíme o self-care, nemáme na mysli jen vnější rituály (i ty jsou krásné a potřebné). Self-care není jen zapálení svíčky a koupel. Není to jen nedělní maska na obličej. Mluvíme o hlubší práci. O tom, jak se ke své sama chováš, když jsi jen ty a tvé myšlenky. Protože tvé tělo poslouchá. Každý komentář, který sis pomyslela. Každou větu, kterou jsi pronesla před zrcadlem.
Self-care JE I:
– říci „ne“, když jsi unavená
– vypnout notifikace a být sama se sebou
– nevynucovat na sobě neustálou vděčnost a pozitivitu
– dopřát si odpočinek bez výčitek a bez produktivity
– neříkat „promiň“, když jen chráníš své hranice
– nechat myšlenky plynout v tichu
– dovolit si plakat nebo přemýšlet, když to potřebuješ
– nesrovnávat se s druhými
– neúčastnit se rozhovorů, které ti berou energii
– zavřít se do pokoje a chvíli nic neřešit
– nevysvětlovat své potřeby
– odejít z místnosti, která tě svírá
– neanalyzovat každý kousek jídla, které sníš
– obléct si pohodlné oblečení bez důvodu
– připomenout si, že tu nejsi od toho, abys neustále dokazovala svou hodnotu
Když začneš vnímat krásu ve svém těle, přestaneš se za to trestat, že nevypadáš jako někdo jiný. Společnost řve: zhubnout, přidat, ubrat, vyretušovat. Ale život je pohyb, vývoj a autenticita. Tvá hodnota nezávisí na čísle na váze. Váha není selhání. Strie nejsou selhání. Večerní hlad není selhání. Ty nejsi „před“ a „po“. Ty jsi TU A TEĎ. A to, že pečuješ o své tělo, že ho posloucháš, že mu dáváš lásku – to je self-care. A self-care je osobní věc.
Naučit se milovat své tělo není jednorázová záležitost. Někdy je to opravdový boj. Hlasy v naší hlavě nás přesvědčují, že nejsme dost. Ale nemusíme je poslouchat. Tím, že toto čteš, že se zamýšlíš, že cítíš… už jsi udělala první krok. Jsi na cestě. Nejde o dokonalost, jde o vztah k sobě, k vlastnímu tělu, k životu.